Hlavní stránka
Jak vykouzlit povolnost dívek
Budeme léčit impotenci pomocí milostné magie?
(Fór MEN - rok 1991)
JanPadych@seznam.cz


   Za svitu měsíce na místo popravní jdi a tam byliny z krve a séra oběšencova vyrostlé hledej. Pak oddének kozlíku, babí hněv a špetku čertova lejna přidej. To vše na mírném ohni dřevem dubovým udržovaným vař a předepsané magické formule odříkej. Nápoj hotový sceď, nádobu pevně uzavři a u zdi hřbitovní do vlhké prsti zakopej. Až dvakráte sedm dní uplyne, luna se v nov promění a temná noc nad krajinou zavládne, nádobu vyjmi a nápoj po malých lžičkách podávej. Pak choroby všeliké budou se ti vyhýbat, závist a nepřízeň lidská nedotkne se tě a pohledu tvému žádná žena neodolá. Naopak budou tě neustále vyhledávat a ve věcech lásky uspokojení od tebe vyžadovat.
   Tak zněl jeden z pradávných receptů na zázračný bylinný lektvar. V nejrůznějších koutech světa se totiž po celá tisíciletí věřilo a někde dodnes věří, že mnohé byliny mají přímo magickou moc. Moderní věda ještě donedávna považovala většinu starobylých předpisů za snůšky nesmyslů. Ale pak se ukázalo, že za mnoha zdánlivě fantasmagorickými recepty bylinkářů a kořenářů se často skrývá zrnko lidové moudrosti, vytěžené z letitého pozorování přírody. Velkou pozornost nyní přitahují především zdánlivě podivné praktiky šamanů a kouzelníků, které měly ovlivnit sexuální chování lidí.
   Bezpochyby největší působiště na poli milostné magie se projevuje v široké oblasti tak zvaných nápojů lásky a dalších afrodisiak (např. tinktur, vývarů, prášků, pilulek apod.), které měly za cíl ovlivnit člověka k lásce, nebo alespoň k dočasnému vyřazení psychologických zábran. Přípravky byly vyráběny také k účelům posilování mužské potence.
   Afrodisiaka nalézáme v minulosti všech národů, jejichž kulturní úroveň se zaznamenala do dějin lidských společností. V Číně byl oblíbenou základní surovinou podobných přípravků kořen ženšen. V antickém světě užívali kořene mandragory jako mimořádně účinného prostředku k povolnosti žen. K dalším oblíbeným základním surovinám nápojů lásky a dalších afrodisiak patřily zejména oslí mléko, netopýří krev, části pohlavních orgánů některých zvířat, skořice, některé druhy cibule atd. Římský básník Tibullus připomíná tinkturu ze směsi síry jako obzvlášť účinnou pro nové získání lásky u téže dívky. Břitký kritik mravů z dob raného římského císařství Iuvenalis zase horlí proti ženám, které si obstarávaly tak zvaný "thesalský nápoj lásky", který záměrně dávkovaly svým manželům tak, že ti z nich pak činily vdovy. Básník Lucretius Carus měl údajně zemřít po požití obdobného nápoje, který mu podala buď jeho žárlivá milenka, nebo vlastní žena. Řádění s afrodisiaky a jejich zneužívání k travičství ve starověkém Římě se rozmáhalo natolik, že si tento stav vyžádal řadu zákonů a sankcí. Ani tvrdá opatření císaře Vespasiana, ani dalších císařů po něm, nedosáhla patřičného výsledku a docílila snad jen toho, že afrodisiaka se prodávala pokoutně a samozřejmě za podstatně vyšší ceny.
   Lidové čarodějnictví nižších vrstev obyvatelstva pochopitelně nemohlo do svých přípravků lásky používat nákladná koření z daleké Asie a jiných vzdálených krajin. Bylo však vynalézavé i při svých možnostech. Znalost bylin patřila k základním předpokladům těchto lidových dodavatelů nápojů lásky a jiných konzistencí afrodisiak. Tak se například dozvídáme, že vedle přírodních narkotik z lesních a polních bylin a plodů zde byly používány přísady, jako třeba chlupy z ohanbí rozetřené na prášek, krev některých zvířat a další přísady obdobného charakteru. Že zájem o tyto tajemné přípravky byl vysoký i přes hrozbu krutých pronásledování a poprav, svědčí za mnohé i příklad ze Skotska ze 17. století. Jistá Catherine Craigeová byla nucena připravovat nápoje lásky, aby si její četné klientky mohly opatřit milence, což inkviziční soud posoudil podle soudobých názorů a nechal ji popravit jako čarodějnici.
   K přípravkům, které se snad nejvýrazněji zapsaly do dějin čarodějnictví, náleží tak zvané čarodějnické masti. Jak se původně věřilo, tyto masti umožňovaly čarodějům a čarodějnicím létat vzduchem na zvláštní sněmy, zvané sabaty. Na těchto sněmech se měli setkávat se svým pánem, s Ďáblem. Čarodějnické masti nebyly vynálezem středověku, ale pocházely z dob mnohem starších. Znali je i pohanští Slované, jejich výskyt je doložen i z doby antické (viz například román "Zlatý osel" antického autora Lukiana).
   V době středověku platil výskyt těchto mastí za nevyvratitelný důkazní prostředek. U koho byly nalezeny, nevyhnul se podezření z čarování a popravě. Postupně se prokázalo, že masti nepůsobily přenášení těla na jiná místa. Osoba po natření upadla do tvrdého spánku a po probuzení líčila příhody, které ve spánku zažila. Nejčastěji let vzduchem a mimořádně intenzívní pohlavní prožitky. Je dokázáno, že některé osoby se vychloubaly svojí konkrétní přítomností na čarodějnických sněmech a pohlavními styky s Ďáblem, ačkoliv je nemohlo čekat nic jiného, než poprava. Současná psychiatrie tyto příklady vyklává většinou nenormálností, ale i psychickou infekcí.
   Pokusy s těmito mastmi a jejich rozbory prokázaly, že jde o směsi přírodních toxických látek, např. blínu, mandragory, rulíku a jiných rostlin a plodů. Snad jako první provedl pokus s čarodějnickou mastí spojený s rozborem papežský lékař de Laguna v 16. století. V dalším století pak na popud španělského inkvizitora Salazara zkoumali tyto přípravky odborníci. K pokusům docházelo i při některých procesech, kdy soudci nechávali ověřovat působení mastí. Skutečnost, že tělo experimentující osoby leželo na místě jako bez života, zatímco let na sabat a účast v orgiích se odehrály v narkotickém snu, neměly samy o sobě vliv na zmírnění obecných názorů o nebezpečí čarodějů a čarodějnic. Obdobné pokusy byly provedeny i ve 20. století. Jeden dokonce v roce 1960. Mast na sobě vyzkoušel W. E. Peuckert, profesor göttingenské univerzity. Dobrovolníci shodně vypovídali o mimořádně živých snech, při kterých měli iluzi letu, účasti v bujných hromadných tanečních rejích a bouřlivě orgiastických slavností se smyslnými, mnohdy až groteskními výstřelky. Ponecháme-li stranou otázku kultického satanismu, duševních poruch apod., pak nám zde zcela zřetelně vyvstane jako dominující snaha čarodějníků a čarodějnic po určitém uvolnění potlačené intimní sféry atd.
   Při pozornějším pohledu na čarodějnické praktiky v dějinách nemůžeme opomenout, že ve formách nízké magie byl značný důraz vždycky zaměřen na pohlavní a milostnou problematiku. Intimní oblast zde mnohdy představovala hodnotu, kterou stojí za to řešit prostředky dovolenými i zakázanými, třeba i za cenu nejhroznějších následků.


Hlavní stránka