Hlavní stránka

Jan Padych (pseudonym Samuel Dan) - Vzpomínka na velké prorokyně
(Noviny do kapsy, Ostrava 2/95)
JanPadych@seznam.cz

"... hvězdy spadnou z nebe a slunce potemní. A z nebe bude oheň padat a sežehne nepravého Mesiáše i ty, kteří ho následovali tak, že nikdo z nich víc nevstane. To bude opravdu znamenat konec světa a zjevení soudce živých i mrtvých..."

   Takto hovoří bájná prorokyně Sibyla Michalda Kumana, královna ze Sáby, ke králi Šalamounovi, který od ní vyzvídá předpovědi o tom, jaká znamení se lidem ukáží před koncem světa.

   Jistě není mnoho těch, kdo dosud nečetli ani neslyšeli o slavné prorokyni Sibyle. Leckdo jistě bude znát některé její předpovědi. Třeba tu, že slunce přestane hřát, a proto i v létě bude vládnout ukrutná zima. Jen málokdo však bude vědět, kým byly skutečně sibyly.

   V celém antickém starověku (to je zhruba deset století před Kristem a pět století poté) žádný živý člověk nezanechal písemné svědectví o tom, že se osobně setkal s některou ze sibyl. Hovořilo se a psalo o určitých místech antického světa, kde tyto proslulé prorokyně kdysi dávno žily a odkud staří Římané získali věštby do svých posvátných sibylských knih. Například jedna slavná sibyla měla dlouho žít v tajemné jeskyni poblíž italského města Cumy (čti Kumy). Ve slavné řecké věštírně Delfy ukazovali takzvanou Sibylinu skálu. Známá byla sibyla z maloasijského města Erithrea. Také se připomínala sibyla z libyjských krajin v severní Africe. Důležitý svědek, římský král Tarquinius Priscus, který měl jednat se stařičkou sibylou o koupi prorockých knih, byl bohužel jen osobou povstalou převážně z legend.

   A co se týka královny ze Sáby, kterou dnešní sibylské knihy nazývají Sibylou Michaldou z rodu Kumanů? Její osoba je zachycena v bibli, avšak nehovoří se tam o ní jako o sibyle. Jistě bude zajímavé vědět, že starověcí letopisci ji znali pod jménem Balkis. Možná proto, že patřila mezi vyznavače slunečního náboženství, mohla být zvána sibylou, pokud ovšem byla známou prorokyní. Pravděodobné také může být, že sibylou ji začaji zvát omylem podle její vlasti (Sába - sibyla). Vždyť dnešní sibylské knihy jsou plné historických, zeměpisných i věcných nesrovnalostí.

   Skutečně dnešní sibylské knihy obsahují velké množství chyb. To však nemusí znamenat, že sibyly nikdy nežily a že patří jen do říše bájí a pohádek.

   A proč tolik nesrovnalostí, pokud skutečně existovaly? Jak to, že s nimi nikdo nesepsal interview? Zde je odpoveď.

   Sibyly s velkou pravděpodobností existovaly. Jako skutečné živé osoby a nikoliv pouhé legendy. Jejich existence však zcela určitě nepatří dnešní době, ba ani období středověku. Také starověcí letopisci o nich psávali v čase minulém. Starořímský básník Ovidius popisuje proměnu jedné ze sibyl z mladé ženy ve stařenu, která se pak stářím docela scvrkla, až úplně zmizela, takže po ní zůstal jenom její prorocký hlas. V době, která je ve vyspělých antických zemích zvána dobou historickou, už žádné sibyly nežily. Docela prostě proto, že patřily do pravěku, kdy neexistovaly písemné záznamy ani knihy. Nejspíš byly kněžkami slunečních bohů a vymizely, když vláda velkých pravěkých sluncebohů byla vystřídána generací antických bohů nebes, jakými byli například starořecký Zeus nebo římský Jupiter. Náboženství pravěkých sibyl tedy bylo zcela přírodní povahy s uctíváním posvátných hájů, studánek, skal a tajemných jeskyní. Lidé si svých prorokyň nesmírně vážili a obraceli se na ně s životně důležitými otázkami: jaká bude úroda polí, zda jejich dobytek přežije krutou zimu a jestli smrt jejich rod navštíví nebo se mu vyhne.

   Obliba pravěkých sibyl přetrvala celá tisíciletí. Svět se bez nich neobešel. Zůstala po nich věčná vzpomínka. I v knihách, jež se skutečnými sibylami nemají nic společného...

Hlavní stránka