Hlavní stránka

Jan Padych (pseudonym Samuel Dan) - Historie Sibyl
(Moravskoslezský večerník - 20.4.1991)
JanPadych@seznam.cz

   Blíží se rok 2000. Sibylské předpovědi ho označují za rok katastrofických událostí, které výrazně poznamenají osud lidstva.

   Důvěřivý člověk se pod dojmem z četby horlivých a sugestivně psaných výkladů proroctví snadno dostává do vlivu temných předtuch a přestává vidět smysl v jakémkoli počítání. Tak tomu bylo například v jedné havířovské střední škole, kde studenti zcela vážně sdělili profesorce, že nemá cenu studovat, protože podle Sibyly nastane v roce 2000 konec světa.

   Sybilskou tradicí je možno rozdělit do tří základních okruhů: prorokyně Sibyla, sybilské knihy a charakter sybilských proroctví. (Podrobněji se touto problematikou zabývá kniha autora tohoto článku pod názvem "Sibyla a démonismus", která vychází v nakladatelství Petit ostravského družstva Sampex.).

   Většina současných verzí sibylských knih spojuje Sibylu Kúmskou s biblickou královnou ze Sáby. Je to spekulativní spojení. Královna ze Sáby, kerá podle bible navštívila židovského krále Šalamouna, žila přibližně v 10. století př. n. l., zatímco Sybila Kúmská, která podle starých římských pověstí prodala své knihy králi Tarquiniovi, byla z doby o 300 - 400 let pozdější.

   Tradice skutečných Sibyl sahá do minulosti staré asi 3000 let a původní kořeny sibylského kultu lze najít ve starověké Mezopotámii. Odtud se kult rozšířil přes Malou Asii do Řecka a Itálie. Staří Římané pak předali tuto tradici celé Evropě, odkud se roznesla po světě.

   Opravdové Sibyly náležely bez výjimky kultu starořeckého boha Apollóna. Ten skrze ně věštil budoucnost způsobem, jak to popisují antičtí básníci Aischylos a Vergilius - Sibyly měnily při věštných exaltacích vzhled a hlas. Bylo známo 10 -12 Sibyl té doby a všechny měly vyjímečné postavení a mimořádnou proslulost. Sibyly vydávaly proroctví jen tehdy, když je posedl věštný duch boha Apollóna, nepatřily tedy k věštkyním, které věštily na přání (jako Pýthie v Delfách).

   Pokud je známo, žádná historicky doložená osobnost se nesetkala s živou Sibylou. I římský král Tarquinius Priscus je napůl legendární postavou. Poslední ze Sibyl žila snad někdy v 5. století př. n. l. Zůstal po nich jen odkaz dochovaných proroctví.

   Sybilská literatura existuje podstatně delší dobu. Za prokazatelně původní sybilské knihy lze považovat jedině ty, které Sibyla Kúmská prodala římskému králi. Tyto knihy byly v Římě chovány s velikou úctou. Když v roce 83 př. n. l. shořely při požáru chrámu Jova Kapitolského, Římané si pořídili nové. Tyto věštby byly sice považovány za náhražku, nicméně jim byla vzdávána stejná úcta jako originálům. Jak vznikaly tyto knihy, není objasněno.

   V prvních čtyřech stech letech našeho letopočtu vznikly sbírky sibylských věšteb Oracula Sibylina. Bylo to 14 svazků, z nichž se 12 dochovalo. Není jasné, zda obsahují výroky skutečných Sibyl, v těch dobách se na jejich věštby odvolávají pohané, křesťané i Židé. Nicméně právě tyto svazky tvořily předlohu sibylským knihám, které vznikají dodnes.

   Obsahují celé pasáže z jedné z nejslavnějších apokalyptických knih "Zjevení svatého Jana". Autoři dnešních sibylských knih popisují biblickou Apokalypsu a převzaté biblické texty prokládají prorockými výroky. Většina sibylských proroctví má značně chaotickou kompozici. To znesnadňuje nebo znemožňuje určit klíč pro jejich výklad a vede k nesprávnému pochopení.

   Pravost odpovědí může prověřit jedině čas a pouze osvědčení vykladači mohou po skutečných událostech rozhodnout, zda se odehrály podle předpovědí. Jakákoli proroctví mohou v rukou neznalých, horlivých a nezodpovědných jedinců způsobit velké škody. Jak napsal ve své knize "Konec světa" C. Flammarion, když popisoval události spjaté s očekáváním příchodu roku 1000, byla v některých zemích Evropy vytvořena atmosféra druhého příchodu Krista. Lidé odešli na vrcholky kopců a hor a byli přesvědčeni, že je zbytečné sít a sklízet úrodu. Následky masové mystifikace byly tragické - vypukly hladomory, jaké takřka neměly obdoby.

   Bylo by nesmyslné požadovat, aby sibylské knihy nebyly vydávány a čteny, nebo aby dokonce byly zničeny, jak to dělala církev v 6. století. Pro běžného člověka jsou tyto knihy neškodnou a vcelku zajímavou četbou. Pavel z Tarsu už před 1900 lety napsal, že člověku je sice vše dovoleno, ale ne vše mu prospívá. Což dodnes v plné míře platí pro unáhlené výklady prorockých textů nejen sibylských, ale i ostatních.

Hlavní stránka